Také musím slova občas dohledat,
nebudu si, natožpak Vám, lhát.
Plakat za živé lidi,
ten nevděčný úkol přebytečný měla slza mnohá.
Ale správné věci dělám bez pocitu,
jako když hluchý tančí
podle písně, kterou neslyší.
Po mé povaze se pící pídí
a najednou je pro něj, zdá se, příliš strohá.
Ale krutí lidé nejsou bez soucitu,
jako když kámen úder rány zvěční,
teprve kd.. až oheň dosyčí.
S nevolností nad propastí slídí
noha srdce (,) a odvahu vstoupit krouhá.
Ale verše, lidié lidé, kteří v řádku letu sedí si tu
mojí nejistotou lační
po své pravdě nejjistší.
Pro svůj klid sytost přesycení v pravici
třímám papír v levici.
Já pro sytost svůj klid ve spáncích
soukám verše ze svých cích,
co neustlaně v hlavě nosím,
škrtám slova, nová trousím.
Slova bílým mořem poplují pro pěší,
mé levičce přilepší.
A opravovala bych donekonečna..