Bratříček Život a sestřička Smrt

28. května 2012 v 22:46 | Knedla |  Přemoudřele zmoudřele
Že jsem knedla neznamená, že se ulejvám, jenom že většinou knedlím všude jinde, než na Vašem
talíři, tam se totiž dlouho neostydnu.. :-D
Štěstí a smůla padá lidem do tváře,
začít a skončit čeká na hlupce i na lháře,
pravdomluvce, chytráčka, na pracanta, na šaška.
Dvě děti kola obcházejí světem,
během, krokem, plouhem, letem-
bratříček Život a sestřička smrt.

Jednou Smrt Života smutnou tvář potká,
jak sedí, naříká v rozkvetlých lukách.
V ruce má broučka Zlomené křídlo
a v druhé listnaté zlomené bidlo-
Ryje tím v zemi- přetěžce pláče:

"Včera jsi, sestro, vzala mi ptáče
a dnes i tento bezbranný tvor
opustí křehký pozemský vor."
Zamává bidlem napolo živým,
zaryje bodcem v hlíně u kopřivy.

Sedne si stařenka po boku hošíka,
zasípe, opře se, pak těžce zavzdychá:
"Já nepřišla bratříčku pro toho broučka,
spíš pro tu větévku.. Je v ruce tvé těžká?"
Tu hošík ji skloní a pohledem utíká.

Smrt dotkne se bidla jak převzácné berly,
až listí z ní opadá a vyschlá se jeví.
Života slzy ji poskrovnu skrápí
a berla jeho celá se zlatí.
Ne pouhým pozlátkem, ten kov je pravý.

Bratříček Život na to jen šilhá
- k čemu je mladíčku berlička dlouhá?
Delší než klučina, přehřmotně zlacená.
Zvedne ji smrtka v lítosti ze hlíny.
"Nemoudrý Živote, máš v srdci trhliny?"

Opře se o bidlo, zvedne za rámě
bratříčka mladého směrem ke truhlárně.
Bidlo se vyvrací, zdvihá a klátí,
Smrtí se Životem cestička mlátí.
Mlátí jim nohy, unaví těla.

Vede je k chaloupce, co černá je celá.
Bratříček Život v přetěžké dlani
zvířátko svírá a před Smrtí brání.
Po dlouhé hodině, po těžké štrapáci
Smrt s holí zlatou se ke dveřím obrací.

Bratříček Život o schod se opírá,
na chroustka dýchá, chroustíčka ovívá.
Dveře se škvírou s vrzotem otevřou,
do škvírky dveří se prstíky přichytnou.
Škvírou se koukají na divnou dvojici.

Za dívkou Tesařka s růžencem na líci:
"Což jsem ti holčeno neřekla po páté,
že chodit otvírat se pro děvče nehodí!
Ty jednou uhlídáš, děvčisko okaté.."
ústa hospodyně polkly by světnici.

"Odpusťte, má paní..", začíná smrtka.
Tesařka sukněmi dcerku pryč strká
a rukou zrychleně křížkem se strojí
jak templář do bitvy, znamení ztrojí.
Před Smrtí přivírá dveře a se strachem vrká:

"Jasná ty Půlnoci, na mou dobrou věru..
můj muž se poroučí.. na trh šel- v opačném směru."

"Nevadí, má paní, však je mi známo.
Nebudu meškati dnes, v jarní ráno.
Jen tolik prosím Vás, pomožte směle
tu mému bratrovi, ať zase se směje.
Však musím spěchati za Vašim mužem,
službu neb dlužím mu:(žena se křižuje)
Za násadu na kosu předem
dám míry na rakve za měsíc duben."

Zmatené ženě se stařena uklání,
oplátkou za službu předrahou holí se
k tesařce jak kosou ohání.
Hůl ji však - ne na krk- do rukou strká
a uhání po cestě. Tesařka mrká.

Tesařka posílá pozdravy s žehnáním,
pohlédne na hocha s pocitem pokání.
S lítostí jak špatně hosta Smrt přijala.
Smrt už však daleko za mužem spěchala
a hocha u prahu za pláče nechala.

Teď teprv Tesařka dceru zpět přivolá,
holi si nevšímá, duše ta molová,
hůl zlatou stříbřitou opírá o zídku
a ruce natáhne nesměle ku dítku.
Dvě ženy odvedly hocha do světničky.

Dvě ženy zaběhly narychlo do sípky,
obě dvě dojily kozu i kravku,
dvě ženy nosily vodu i otépky,
buchtičky vyhnětly kynuté vkrátku.
U práce vesele dbaly na popěvky.

Život však nevidí, neslyší zpěvy,
kuchařek neviní, sestry teď želí:
"Co ta se naskáče, po světě nalítá,
pro broučka, pro ptáče..
Já malý nevděčník, bratříček nesyta,
ještě i hůl nad ní zlomím.
Dnes ale nebude práce jak loni!
Pro tebe, chroustíku, nebude chodit."
A v naději hojivé kouzelné slzičky
Na broučka v ručičky dál Život roní.
Hmyz se však nepohne, křidélko kloní.

Děvče, to není zlé, u práce poslouchá,
slyší i trávu růst, i hocha, když zabrouká.
"Copak pláčeš Živůtku? Že ztlučené má krovky?
Nuž, tak jen zkus ovoce, to hojí ran stovky."
Kloučkovi podala jablíčko z podzimka.

Jablko poslední, co milému střádala
pro lásku, pro štěstí, aby se vydala.
Vyrostl mládenec obratem radostí,
jablkem chroustíka nadšeně pohostí.
Okřeje chroustek ze šťávy po chvíli.

Zamává křidýlkem, ven z okna odpílí.
Zabzučí na lidi, z okna ven letí.
Slibuje Život veselých dětí,
slibuje, děkuje, protože věští,
že hmyz ten přinese do roka štěstí.

Pak do světa odchází otvírat brány
k rostlinstvu jarnímu, zavírat rány..
Teprve ve dveřích, když Život šel s Pánem
nalezne dcerka hůl spadnutou na zem.
Hůl celou ze zlata, stříbřenou Smrtí,
nevěsta bohatá z chrousta má štěstí.

Prosím, pokud se Vám báseň zdá nepřehledná a kostrbatá, podivná a naivní, buď jak buď, taková už někdy je
experimentální poezie..
"Come buy." ("Přijď si koupit." Christina Rossetiová, Trh skřítků)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Lidičky, co Avengeři?

Super! 46.2% (6)
Nevidělo, nezájem.. 7.7% (1)
Nevidělo, ale zájem.. 15.4% (2)
Ujdou, ujdou 7.7% (1)
NICMOC 7.7% (1)
uvidíme, uvidíme.. 15.4% (2)

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 30. května 2012 v 0:47 | Reagovat

Jsem oslněna a nadšena.
Skvělá epická báseň! Četla jsem jedním dechem.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 18:01 | Reagovat

[1]:Já také. Vypadá to ,,kostrbatě", ale má smysl i děj. :-)

3 Knedla Knedla | 3. června 2012 v 18:24 | Reagovat

[1]:To jsem ráda, ještě naučím i lidi potápět se, ne? :-D

[2]: Děkuji, po chvíli úporné snahy vytěžit něco nekostrbatého už má člověk mozek kostrbatý :D

4 annapos annapos | E-mail | Web | 22. července 2012 v 20:02 | Reagovat

Vůbec nemá přívlastky, které jí dáváš, je vynikající, moc krásná a .......... slova jsou zbytečná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama