Když cítím nenávist
a nelze se hnout dál..
V křesle se nedá číst
mou hlavou táhne: "Čert ho spral!".
"Huš! Tak zapomeň zas.."
Lze zapomenout jenom krátce,
mdlá strana, popsaný je list.
Mám strach, že skončím na oprátce,
tu křivdu nelze víckrát 'smíst'.
Vždyť.. to vyléčí čas.
Však, kudy chodím,
hlavou kroutím,
tak mám se opít nebo snít?
Nuž, dej svobodě hlas.
"Když už to víš,
jakáž potíž?
Snad bez řešení vzteky hnít?"